RECENZE: Místo u moře - Drama o životě, jaký je
Místo u moře je velmi nenápadné, komorní drama, které bych zřejmě, nebýt Oscarových nominací, nikdy neviděl. To, že si Oscara pro nejlepší film odnesl La La...Moonlight, a nikoliv Místo u moře už samozřejmě víme dlouho, avšak pokud jste snímek neviděli, tak čtěte dál, a dozvíte se, proč stojí za to jej vidět. Vy, co jste film již viděli čtěte také, jelikož stejně, nepochybně nemáte nic lepšího na práci.
V první řadě chci zmínit herecké výkony. V tomhle ohledu film skutečně nemá slabinu. Lucas Hedges, Michelle Williams či Kyle Chandler jsou ve svých rolích naprosto přesní a dokonale přihrávají hlavní hvězdě snímku. A tímto se dostávám ke Caseymu Affleckovi, který si toho Oscara letos zasloužil, jako nikdo jiný. Svůj herecký um předváděl už v Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007) či Gone, Baby, Gone (2007). To co ale předvádí zde, dalece přesahuje všechny jeho předchozí role. Dokonale v roli Leeho Chandlera totiž představuje člověka, který se s velkou životní tragédií nikdy nevyrovnal, uzavřel se a omezil se pouze na zcela nezbytný společenský kontakt. Jeho nepřítomné pohledy i způsob, jakým mluví, podtrhují člověka, který se odříznul od jakýchkoliv citů a kterého stále bolestivě klovou vzpomínky na onu tragickou událost.
 |
| Lee Chandler (Casey Affleck) |
Způsob, jakým je Místo u moře vyprávěno, je právě v tomto ohledu řešeno naprosto brilantně. Díky pravidelným flashbackům sledujeme Leeho nejdříve jako šťastného chlapíka, kterému zdánlivě nic nechybí až po zdrceného muže, který se bezprostředně musí vyrovnávat s životní tragédií. Divácké vnímání se tak při opakovaném zhlédnutí mění a divák již od prvních minut chápe Leeho a nevidí jej, jako pouhého samotářského podivína. Tento prvotní dojem se sice postupně vytrácí, avšak stejně je proměna diváckého vnímání ve vztahu k hlavní postavě signifikantní.
O scénáři taktéž nelze psát nic jiného, než samou chválu. Od tématu by se dalo čekat spousta ubrečených či přehnaně citových scén, ale to tady opravdu nenajdete. Místo toho sledujeme život takový, jaký je. Smrt se bere jako přirozená věc, a tak když umře bratr Leeho, Joe, nesledujeme žádné citové výlevy, a to ani od jeho syna Patricka. Místo toho si klučina ten samý den pozve domů kamarády a další dny vymýšlí, kdy a jak ohnout svoji "kamarádku". Postavy se navíc často neslyší nebo si nerozumí, což často vede k lehce podvratným scénám, které celý film zlehčují, ale činí tak ve správných dávkách a intervalech a ještě více tyto nedorozumění podtrhují reálnost celého dramatu.
 |
| Lee Chandler (Casey Affleck) a Patrick (Ben O'Brien) |
Pokud ve vás předchozí odstavec vyvolal pochybnosti, zda snímek obsahuje vůbec nějaké emoce, tak rovnou říkám že ano, je jich moc a většinou jsou zatraceně nepříjemné. Toto není film o smíření se, o hledání nějakého řešení a překonání překážek. Pouze výpověď o tom, že život umí být krásný, umí bolet, ale především je vůči nám všem lhostejný. Emoce tak snímek nevyvolává explicitním zobrazením, ale spoléhá na diváka, který se dokáže do postav vcítit a který ví, že za tou pomyslnou "slupkou" bývá obyčejně mnohem víc. To navíc umocňuje již zmíněná reálnost světa, při jehož sledování si možná často budete říkat, že takhle nějak by to pravděpodobně bylo. Vrcholně emoční scény, jako je ta na policejní stanici, tak fungují i přes absenci velkých emočních výlevů. Režisér spoléhá na divákovu empatii, který vidí, že postavy bolest nahlodává někde v hloubi duše. Vrcholná scéna je pak zřejmě při náhodném setkání na ulici, kdy emoce vytrysknou, avšak stále jsou značně drženy pod pokličkou a rozhodně se neklesne k žádné lacinosti. A rozhodně tyto emoce nevyšumí rychle. Právě naopak. Doznívají velmi pomalu a transformují se do mnohem celistvějšího tvaru, který nám může povědět mnoho o nás samotných a životě obecně.
Režisér a scenárista Kenneth Lonergan zvládnul oboje na jedničku. Místo u moře je hluboký film, který skvěle pracuje s psychologií postav a nasazuje těžký knockout každému, kdo někdy zjistil, že život není peříčko a řešení mnohdy neexistují, ale stejně je třeba se oklepat a žít dál, byť už zřejmě nikdy ne tak, jako dřív. Nikoliv kvůli změně světa kolem nás, ale předně nás samotných.
Místo u moře / Manchester by the Sea
USA, 2016, 137 minut
