Subsvět

Je to tady. Poprvé během naší skromné existence se tým zdejšího tvůrčího uskupení zúčastnil tuzemského filmového festivalu, o němž může nyní vesele podat společný report. Od 13. do 15. dubna 2018 mohli obyvatelé severomoravského města Krnov nejen navštěvovat již třináctý ročník tamního festivalu 70mm snímků, ale především spatřit trojici nenasytných filmových badatelů ve složení lamps , vteco a FilmManiac95 (alias Jakub, Kuba a Petr), kterak svou samotnou přítomností ještě projasňují už tak slunečný a pozitivní průběh celé přátelské akce i všedního života krnovského lidu. Hned na úvod bych přitom jménem mým i mých kolegů rád srdečně poděkoval našemu šoférovi a kamarádovi iamiky , který se stal na ty tři dny v podstatě dalším právoplatným členem našeho hvězdného týmu.

Po spoustě nezdarů, které měly původ jak v podobě vlastní produkce, tak v poslední době i při odkoupení práv na vybrané projekty, se úroveň celovečerních filmů s logem Netflixu pokusil vyzdvihnout britský režisér a scénárista Alex Garland, který má za sebou debut s názvem Ex Machina (2014). Před několika měsíci se tak vzhledem k slabším testovacím projekcím a předpokladu mizivého zisku v kinech, proslýchalo o prodeji práv na film Annihilation , dle stejnojmenné literární předlohy. Tak se nakonec i opravdu stalo a nové sci-fi se 12. března prezentovalo i s Natalie Portman na filmotéce amerického streamovacího giganta.

Po více než 10 letech se mnohokrát oceněný režisér Nick Park rozhodl oprášit své křeslo určené pro celovečerní filmy a ke konci roku 2016 začal natáčet projekt, ze kterého po několika měsících vylezl Pračlověk . Opět se samozřejmě jedná o film pod štítkem britského animovaného studia Aardman, které jde ruku v ruce s 59 letým Parkem, již více než 30 let a dosud za svá díla dostávají jedno ocenění za druhým, bude tomu tak i nyní?

Třetí režijní počin stále mladého Ryana Cooglera, jenž dostal od studia Marvel velkou důvěru po úspěchu jeho debutu Frutivale z roku 2013, který uspěl v Cannes i na Sundance a následně se rozkoukal v Hollywoodském prostředí díky boxerskému spin-offu Creed (2015), přichází s dlouho očekávaným černošským hrdinou - Black Pantherem. V posledních letech hvězdy Marvelu často cestovaly celou galaxií na různé planety a zákoutí vesmíru, tentokrát ale zůstáváme na Zemi, i když lehce odříznuti. 

Uteklo to jako Forrest Gump. 365 dní, nespočet zhlédnutých filmů, spousta redakčních hádek a dohadů, ale docela málo psaného materiálu, což jsme si statečně omlouvali náročným programem studenta, který ani zdaleka nespočívá pouze ve školních povinnostech. Každopádně náš milovaný Subsvět , založený z poměrně náhlého popudu a autorské jistoty, kterou jsme nabyli po úspěšném ukončení prvního zkouškového období na brněnském Ústavu filmu a audiovizuální kultury , slaví dnes jubilejní první rok existence, poznamenaném v našich očích hlavně spoustou společenských zážitků a lehké kocoviny. Nějaká práce za námi ale přeci jenom také zůstala a tímto znovu děkujeme vám, čtenářům, kteří se o naše myšlenkové a názorové výplody ještě zajímáte, a slibujeme, že do roku druhého vstoupíme coby filmoví recenzenti a amatérští pisálkové pravou nohou a s řádným entuziasmem.

Vážení a milí čtenáři, ze všeho nejdříve bych rád jménem mým i Subsvěta  udělal dvě věci. Jednak Vám všem, kteří jste ochotni naše příspěvky ještě číst, srdečně přejeme co možná nejúspěšnější vstup do roku 2018 - do roku ve znamení zimních olympijských her, mistrovství světa ve fotbale, prezidentských voleb a dalších maličkostí, které budou doprovázet příval nových filmů, při jejichž sledování budeme zas a znovu utíkat od nudné reality a v případě našeho blogu i nekonečně debatovat o kvalitě a různě se vymlouvat na naší lenost a neschopnost přidávat recenze pravidelně. A vypadá to, že se opravdu máme na co těšit! V prvním čtvrtletí hned dva zářezy Stevena Spielberga, oscarová konverzačka The Post a popkulturní blockbusterová bašta Ready Player One , nebo novinky Ridleyho Scotta ( Všechny prachy světa ), Martina McDonagha ( Tři billboardy kousek za Ebbingem ), Guillerma del Tora ( Tvář vody ) a Paula Thomase Andersona ( Nit z přízraků ). Jistě nezklame Marvel, který vyrukuje ...

V rámci nezávislé kinematografie není v posledních letech nouze o netradiční artové filmy, lze zmínit například Neon Demon (2016) nebo Švýcarák (2016). Avšak belgicko-francouzské Raw , jenž si u diváka vytváří nálepku nejen filmu netradičního, ale také filmu bizarního, předkládá nezaměnitelný přístup včetně šokujících momentů, surovosti či opravdu těžko popsatelných záběrů definujících hlavní hrdinku Justine. Na důsledky režie třiatřicetileté Julie Ducournau se podíváme v následující recenzi.

Maďarská kinematografie patří bezesporu k tomu nejlepšímu co evropský film nabízí. Není to ovšem výsadou jen posledních let, kdy maďarské snímky vyhrávají ocenění na těch nejprestižnějších filmových festivalech, ale ona kvalita sahá již daleko do minulosti. Jelikož za sebou čerstvě máme absolvování kurzu maďarské kinematografie, získali jsme alespoň malý přehled o jejích silných a slabých stránkách, přičemž ty silné převažují. Maďarské filmy jsou totiž neoddiskutovatelně umělecky zajímavé a stojí za to se s nimi seznámit. My Vám přinášíme deset nejlepších, které byste podle našeho skromného názoru měli zařadit do svého diváckého repertoáru.

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? V posledních letech kombinace zaručující nejen vysokou kvalitu či dvouhodinovou lekci libozvučné francouzštiny, ale i spoustu pozitivních hodnocení a spokojených ohlasů. V případě I dva jsou rodina se řeší, jak již název napovídá, téma ustavující rodinné problémy, dále zasahující do nesčetného počtu odvětví v rámci sociálních interakcí. Jak toto skloubení dopadlo?

Vážení čtenáři a ctihodné čtenářky, po mnoha vášnivých debatách zdejšího tvůrčího týmu konečně padla dvě důležitá rozhodnutí. Prvním z nich je, že vedle recenzí na významnější filmové hity a filmografií velkých režisérských osobností budou naše články zahrnovat i populární a neopomenutelnou rubriku TOP 10, jejíž vytváření a s ním související ostré hádky pro nás představují vítanou a zábavnou výzvu, zatímco Vy, čtenáři, můžete při jejich prohlížení třeba narazit na svůj oblíbený film, podněcovat svou mysl k vytváření vlastních žebříčků, kterých zkrátka není nikdy dost, nebo nadávat na naše volby a psát nám do komentářů Vaše rozhněvané názory, které velmi uvítáme a bezpochyby rozšíří naše povědomí o různých oblastech filmového průmyslu, takže příště budete o to více spokojeni.

Stále poměrně mladý režisér Julius Ševčík se pustil do svého třetího celovečerního filmu a vybral si k tomu poměrně ožehavé téma Mnichovské smlouvy v čele s lehce kontroverzní postavou Jana Masaryka. Aby toho nebylo málo, samotný film na sebe upoutal pozornost i rekordním počtem cen či v naší domovině netradiční distribucí. Otázka je jednoduchá. Je Masaryk opravdu tak dobrý, jak hlásí Čeští lvi?

Když byl na počát ku  nového tisíciletí obsazen vysoký Hugh Jackman do role komiksového Wolverina stěží dosahujícího 160 cm, zdálo se to jako špatný tah. O 17 let a 8 filmů později si již nedokážeme ani představit, že by jej ztvárnil někdo jiný, avšak nyní přichází jeho poslední film s šesti adamantiovými drápy a přetěžký úděl v podobě důstojné rozlučky nejen s postavou Wolverina, ale také loučícího se Professora X.