Subsvět

Opět další recenze, která nenavazuje na českou kino-distribuci. Každopádně Bokeh mě zaujal již od prvních trailerů a uspokojení se dostavilo i po zhlédnutí celého filmu, a z toho důvodu bych se rád podělil s našimi čtenáři se svými dojmy formou recenze a zároveň se tím pokusil dostat tento vizuálně a tematicky podmanivý film dostat do širšího diváckého povědomí.

Maďarská kinematografie patří bezesporu k tomu nejlepšímu co evropský film nabízí. Není to ovšem výsadou jen posledních let, kdy maďarské snímky vyhrávají ocenění na těch nejprestižnějších filmových festivalech, ale ona kvalita sahá již daleko do minulosti. Jelikož za sebou čerstvě máme absolvování kurzu maďarské kinematografie, získali jsme alespoň malý přehled o jejích silných a slabých stránkách, přičemž ty silné převažují. Maďarské filmy jsou totiž neoddiskutovatelně umělecky zajímavé a stojí za to se s nimi seznámit. My Vám přinášíme deset nejlepších, které byste podle našeho skromného názoru měli zařadit do svého diváckého repertoáru.

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? V posledních letech kombinace zaručující nejen vysokou kvalitu či dvouhodinovou lekci libozvučné francouzštiny, ale i spoustu pozitivních hodnocení a spokojených ohlasů. V případě I dva jsou rodina se řeší, jak již název napovídá, téma ustavující rodinné problémy, dále zasahující do nesčetného počtu odvětví v rámci sociálních interakcí. Jak toto skloubení dopadlo?

V posledních letech stále populární sci-fi žánr vysílá do kin film Život , jenž tasí z rukávu aktuálně žhavé herecké obsazení v podobě Jake Gyllenhaala a Ryana Reynoldse. Název evokuje možnou inteligentní sci-fi s filozofickým přesahem a ohlasy zase mluví o očividné inspiraci kultovním Vetřelcem. Jak je to ale s  Životem doopravdy? Zaslouží si stát po boku kanonických stálic nebo se zařadí do početného sci-fi šedého průměru?

Kong: Ostrov lebek zrovna řádí v kinech (recenzi již napsal kolega lamps zde ) a jedná se o druhý film z vesmíru, který bratři Warnerové pomalu, ale jistě budují. Toto makroversum nakopla Godzilla Garetha Edwardse v roce 2014 a po velkém opičákovi bude v roce 2019 pokračovat druhou Godzillou, s podtitulem King of Monsters , přičemž se spolu Kong a Godzilla potkají ve společném filmu Kong vs Godzilla v roce 2020. Toto setkání by však mělo pouze nastartovat spousty a spousty filmů s přerostlými monstry. Tedy pokud půjde vše podle plánu. Jaký ale vlastně mají u Warnerů plán? Tento článek bude nejen zkoumat rozdíly v přístupech mezi dosavadními filmy tohoto vesmíru, z hlediska jejich systému, ale také si posvítí na možné směřování universa z hlediska producentského a z hlediska dlouhodobého plánování.

Proč psát recenzi na film, který absentuje v české kinodistribuci, neoplývá žádnými výraznými oceněnímí a už od jeho představení na festivalech koluje negativní obraz od kritiků (na Rotten Tomatoes aktuálně 34%)? Jednoduše proto, že jsou všechny výše naznačené problémy zcela nepochopitelné a Brimstone si jistě zaslouží dostat se do širšího diváckého povědomí. Podrobnější odpovědi si představíme prostřednictvím následujících řádků.

Vážení čtenáři a ctihodné čtenářky, po mnoha vášnivých debatách zdejšího tvůrčího týmu konečně padla dvě důležitá rozhodnutí. Prvním z nich je, že vedle recenzí na významnější filmové hity a filmografií velkých režisérských osobností budou naše články zahrnovat i populární a neopomenutelnou rubriku TOP 10, jejíž vytváření a s ním související ostré hádky pro nás představují vítanou a zábavnou výzvu, zatímco Vy, čtenáři, můžete při jejich prohlížení třeba narazit na svůj oblíbený film, podněcovat svou mysl k vytváření vlastních žebříčků, kterých zkrátka není nikdy dost, nebo nadávat na naše volby a psát nám do komentářů Vaše rozhněvané názory, které velmi uvítáme a bezpochyby rozšíří naše povědomí o různých oblastech filmového průmyslu, takže příště budete o to více spokojeni.

Stále poměrně mladý režisér Julius Ševčík se pustil do svého třetího celovečerního filmu a vybral si k tomu poměrně ožehavé téma Mnichovské smlouvy v čele s lehce kontroverzní postavou Jana Masaryka. Aby toho nebylo málo, samotný film na sebe upoutal pozornost i rekordním počtem cen či v naší domovině netradiční distribucí. Otázka je jednoduchá. Je Masaryk opravdu tak dobrý, jak hlásí Čeští lvi?

Místo u moře je velmi nenápadné, komorní drama, které bych zřejmě, nebýt Oscarových nominací, nikdy neviděl. To, že si Oscara pro nejlepší film odnesl La La...Moonlight, a nikoliv Místo u moře už samozřejmě víme dlouho, avšak pokud jste snímek neviděli, tak čtěte dál, a dozvíte se, proč stojí za to jej vidět. Vy, co jste film již viděli čtěte také, jelikož stejně, nepochybně nemáte nic lepšího na práci.

Legendární King Kong, právoplatný král nekonečně různorodé filmové džungle, se opět po jedenáctileté odmlce vehementně hlásí o slovo a přízeň blockbusterové fanouškovské základny. Po více než půlročním internetovém procesu postupného navnadění vtrhl do kin bez debat velkolepý audiovizuální počin, který dostál nabušenému obsahu svých strhujících trailerů a TV spotů, i když...

" Hrozná nuda, zbytečná délka, náboženský nesmysly, velký uši Adama Drivera .", to je pouze krátký výčet diváckých plivanců, které bez slitování dopadly na nový snímek Martina Scorseseho. Pokud jste alespoň u jednoho výše zmíněného negativu souhlasně přikyvovali, nebo se kvůli nim vůbec bojíte na tento film podívat, čtete ten správný článek. Ten vám nebude nutit svůj názor, ani vás otcovsky kárat za ten váš, jen se pokusí nabídnout nový úhel pohledu, jakým se dá na Mlčení dívat.

V minulém díle jsme si představili nejranější tvorbu Davida Lynche obsahující 3 krátkometrážní filmy – Six Figures Getting Sick (1966) , Absurd Encounter with Fear  (1967) a The Alphabet (1968). V tom dnešním se zaměříme na dva následující krátkometrážní snímky, a to na The Grandmother (1970) a The Amputee (1974) . První jmenovaný je důležitým milníkem v Lynchově tvorbě, z hlediska postupů a témat, které v pozdějších dílech plně rozvine. The Amputee naproti tomu nemá nikterak komplexně důležitou funkci a funguje spíše jako experiment s divákem a jeho výdrží. Nuže, pusťme se do toho!

Už dlouho nám v  Subsvětě hrdla svírá palčivě neodbytná otázka. Chceme psát texty zaměřené čistě pro diváctvo nebo se chceme za několik let, jakožto erudovaní filmoví vědci, pobavit nad jednoduchostí našich textů a perliček v nich mezi řádky zakomponovaných? Odpovědí může být cyklus, který Vám dnešním článkem představím. Jeho základem je série několika článků, která chronologicky mapuje tvorbu vybraného režiséra, se kterým sympatizujeme a zároveň prostřednictvím tohoto cyklu rozšíříme obzory i našim čtenářům.

Ruth, hlavní hrdinka filmu, má problémy s okolním světem. Je znechucená ignorantstvím a arogancí lidí, kteří si jedou jen na svoje vlastní triko a za nikým se neohlížejí. Tento deprimující stav ještě podchycuje fakt, že se jí jednoho dne někdo vloupe do domu, ukradne notebook a další důležité cennosti. Pomoc policie je v nedohlednu a Ruth tak začíná pátrat na vlastní pěst.

Když byl na počát ku  nového tisíciletí obsazen vysoký Hugh Jackman do role komiksového Wolverina stěží dosahujícího 160 cm, zdálo se to jako špatný tah. O 17 let a 8 filmů později si již nedokážeme ani představit, že by jej ztvárnil někdo jiný, avšak nyní přichází jeho poslední film s šesti adamantiovými drápy a přetěžký úděl v podobě důstojné rozlučky nejen s postavou Wolverina, ale také loučícího se Professora X.