RECENZE: Logan: Wolverine - Jackmanova surová rozlučka
Když byl na počátku nového tisíciletí obsazen vysoký Hugh Jackman do role komiksového Wolverina stěží dosahujícího 160 cm, zdálo se to jako špatný tah. O 17 let a 8 filmů později si již nedokážeme ani představit, že by jej ztvárnil někdo jiný, avšak nyní přichází jeho poslední film s šesti adamantiovými drápy a přetěžký úděl v podobě důstojné rozlučky nejen s postavou Wolverina, ale také loučícího se Professora X.
Ve snímku s jednoduchým názvem Logan (v české distribuci Logan: Wolverine) se dostáváme do alternativní reality blízké budoucnosti roku 2029, která může na první pohled vzbuzovat dojem postapokalyptického rázu, avšak postupem času nám fikční svět odhaluje působivý westernový nádech, skromně využívající nenásilné sci-fi prvky představující například samo řídící náklaďáky nebo chytré drony. Do nehostinného světa bez nových mutantů se dostáváme skrze vynikající akční scénu a hlavně samotného Logana, jenž je hned v úvodu vykreslen jako běžně pracující člověk pečující o svého “otce”, v tomto případě o Charlese Xaviera. Postupem času jeho postava dostává výrazné rysy antihrdiny, kdy se v mnoha případech nezaobírá životy civilistů a jde si svou vlastní cestou, která jej výborně charakterizuje a přidává osobitější styl zapadající do surového prostředí. Je také úžasné sledovat, jakým způsobem si Hugh Jackman svou rozlučku s Wolverinem užívá a jeho herecký výkon není vyždímán režisérem či scénářem, ale samotnou hereckou touhou se důstojně rozloučit, což by si zasluhovalo minimálně jednu nominaci na slavnostní předávání filmových cen.
 |
| Laura - X-23 (Dafne Keen) |
Příběh není příliš propletený a samozřejmě se přihodí několik více či méně předvídatelných událostí, přičemž poměrně brzy se na plátně objevuje záporná postava hraná neuvěřitelně charismatickým Boydem Holbrookem (Narcos, Mezi náhrobními kameny), která se neveze na bídné vlně marvelovských záporáků, ale svými dialogy a motivacemi se do stínu ikonického Jackmana příliš neukrývá. V tuto chvíli se z Logana stává film notně připomínající road-movie mapující několik zásadních linií rozvíjející se napříč celou stopáží. Jednou z nich jsou, jak už trailer napovídá, výchovné pasáže pasující Logana do role “starého fotra” umravňujícího nezbednou němou mutantku narušující jeho relativně poklidný život. Další linií je vztah mezi Loganem a Professorem X působící velmi emotivní rány, a to převážně ve fanoušcích X-Menovského univerza vyrůstajících právě na autoritativním Xavierovi, jakožto řediteli mutantí školy. Poslední výraznou linií je, jak jsem již v úvodu naznačil, důstojná rozlučka nejen herců, ale i postav bojujících s existencionálními problémy nespadající do filozofických úvah, nýbrž do vážných dialogů, utrápených obličejů a v neposlední řadě až velmi nepříjemných situací.
Může se zdát, že soustředěnost filmu bude v tomto ohledu nevyvážená či nedostatečná. Není tomu tak. Režisér James Mangold se po velmi špatné poslední sólovce (Wolverine, 2013) náhle vzpamatoval a servíruje velmi jemně a citlivě namixovanou strukturu nepochybující v žádném okamžiku. Ve 137 minutách jsou obsaženy veškeré prvky od zmíněné emocionální stránky, přes funkční vtipné momenty překvapivě skromně odkazující na předešlé X-Menovské filmy (vousy) nebo i pop-kulturní odkazy (komiks, figurka), až po opravdu drsné akční scény, jejž se nezaměřují na hektolitry krve a přehnaně vynalézavé způsoby usmrcení protivníka, nýbrž využívají surovost, brutalitu a nekompromisní zacházení, což pro mutanty reflektuje předvedený dystopický svět, kterému dává naději nepředvídatelná Laura. Ona pochmurná atmosféra se nese skrze celý snímek a při pohledu na zdevastovaného starce pohybujícího se pomocí elektrického křesla, jehož život velmi komplikují a zmítají telepatické schopnosti atakující jeho mozkové aktivity nebo zarostlého, prošedivělého a vrásčitého Logana, často přemítajícího o sebevraždě, se mladá a relativně pozitivní mutantka, charakterem připomínající Eleven ze Stranger Things (2016), opravdu hodí. Ale nutno říci, že klid rozhodně nepřináší a svými brutálními výlevy se úspěšně snaží dosáhnout několika “wow” efektů.
 |
| Professor X (Patrick Stewart) |
Opravdovou třešničkou na dokonalém náhledu do psychického rozpoložení mutantů je závěrečná pasáž včetně záběru na nepopsatelně vtipně utíkajícího malého tlustého černocha (ano, je to opravdu vtipné a není to rasistické). Očekávaná finální akční scéna, jež nemůže být zrekonstruována bez spoilerů, je opravdu epického rázu, přičemž způsob, jakým je divák postupně sbližován s hlavní postavou, má v závěru filmu velmi těžko popsatelný efekt. Radost z promítaného materiálu přináší i napumpovaný Wolverine běžící ve zkrvaveném bílém tílku skrze kanadsko-americké lesy aka "Wolverine in his natural habitat." Emoce se z filmu přelévají rovnou do vyprodaného sálu a každá chvíle s Loganem na plátně se promítá přímo do pocitů diváka, což vytváří jednu z nejlepších scén několika let spolu s dech beroucím posledním záběrem. Logan se tak zařazuje mezi nejlepší (ne)komiksové filmy všech dob.
90%
Logan: Wolverine / Logan
USA / Kanada / Austrálie, 2017, 137 minut
