RECENZE: Norský dům - Zidealizovaná uprchlická krize
Perský uprchlík Ramin se ocitá v Norsku, ve kterém si chce splnit svůj sen a stát se plnohodnotným norským občanem. Jenomže uprchlické ideály jsou jedna věc a norská realita druhá, tudíž Raminova cesta nebude procházka růžovým sadem. Musí totiž projít řadou testů, lekcí a zkoušek na jejichž konci může být pouze splněný sen či bolestné roztrpčení…
Ale ne. Vážný tón úvodního textu musíte brát naprosto s nadsázkou, protože ve stejném duchu odlehčení se nese i většina filmu. Vyprávění vtipným způsobem reflektuje a komentuje jak uprchlickou krizi z pohledu naivního a idealistického hlavního protagonisty, tak zažité norské stereotypy, na nichž stojí převážná část humoru. Spousta jemných satirických nuancí se dá zachytit i z pozice českého diváka, nicméně se tu a tam objeví odkaz, který pochopí výhradně člověk mající silnější zkušenosti s norskou kulturou.
Největší tahák filmu se ale záhy stává rutinní a lehce otravnou záležitostí, což je vyvoláváno neustálým variováním již zobrazených motivů a filmu tak ve druhé polovině dochází dech. Navíc komplexnost odkazů, postav a motivů jde ruku v ruce s konečnou nesoudržností, objevuje se na můj vkus až příliš nedořečených věcí, které jsou rozpracovány a podány s dávkou důležitosti a naléhavosti, nicméně dále se s nimi nepracuje. Takovým příkladem budiž scéna smrti přítele hlavní postavy a když pominu výše naznačený problém, její klišovité zpracováni divákovi cinefilní potěšení jistě nepřinese.
 |
| uprchlík (Ali Djabbari) |
Norský dům ale i přes jisté nedokonalosti oplývá svěžím situačním humorem (první stolování a závěrečné rozuzlení patří mezi letošní nejlepší scény) a místy až absurdním ztvárněním stereotypů severského národa na pozadí příběhu o integraci perského uprchlíka. V podstatě jde skoro až o pohádkový (idealizovaný) příběh, což nám na začátku filmu stylistickým zpracováním (kamera za pomoci nadpozemské hudby obkrouží Akademii a letí vzduchem sledovat Ramina stojícího na přídi lodi) naznačují i sami tvůrci.
A když pomineme pohádkový nádech, tak nám v konečném součtu vyleze nezvykle neseversky odlehčené komediální drama, které může být pro jednoho kvůli naivitě odepsáníhodné a pro druhého zase alternativní, svěží pohled na uprchlickou krizi a typické rysy jednoho národa.
