RECENZE: Hastrman - Zajímavý námět, ale zpracování pokulhává
Snímek Hastrman se pokouší být dalším českým filmem, který se chce vymanit z mantinelů současné tuzemské produkce. Tuto domněnku potvrdily povedené upoutávky, které navnadily na ponurý a tajemný příběh, odehrávající se uprostřed neokoukaného prostředí české panenské přírody. To bohatě stačilo k přesvědčení zajít si na tento nový kousek s velkou nadějí do kina. Bohužel, jak to tak už u českých filmů bývá, samotný film nedostál svým očekáváním. Proč?
Hastrman je celovečerním debutem herce, zpěváka, tanečníka a divadelního režiséra Ondřeje Havelky, filmovým divákům nejlépe známého z komedie Saturnin (1994). Tento všestranný umělec si jako námět pro svůj první film vybral knihu Miloše Urbana Hastrman. Téma rozhodně atraktivní, ale určitě ne jednoduché pro audiovizuální zpracování. Ze samotného filmu je jasně patrné, že tvůrci filmu byli nuceni mnohovrstevnatost příběhu v knize hrubě osekat, ale místo toho, aby se věnovali předně jedné hlavní dějové linii, která by měla jasný začátek, prostředek a konec, nechali všechny dějové linky ve filmu načrtnuté (hororová linie, romantická linie, konflikt křesťanství a pohanství, dále konflikt rozumu a chtíče). Ty se mezi sebou nahodile proplétají, mnohé z nich se pak už nijak nerozvíjí, což se projeví na samotném konci, kdy nedojde k žádnému vyvrcholení, místo toho se načrtne další dějová linka, kterou náhle utnou závěrečné titulky. Kauzalita, jednoduchý princip příčiny a následku zde absentuje, místo gradace příběhu je film mechanicky rozdělen do několika kapitol, které dosavadní děj utnou a zase jej přeskočí jinam. Hastrman je tudíž další filmovou adaptací, která se snaží držet své předlohy tak věrně, až sama ztrácí půdu pod nohama a celý tento zmatený dějový spletenec padá potupně ke dnu.
 |
| Hastrman (2018) |
Další mouchou jsou jako obvykle dialogy. I když v případě Hastrmana hlavně monology. Co mnoha českým filmům z posledních let lze skutečně vytknout, jsou rádoby poutavé, ale ve skutečnosti zdlouhavé a prázdné rozmluvy, které ve výsledku divákovi nic nesdělí a akorát kazí budovanou atmosféru a napětí. Zde se vyskytuje několik voiceover monologů hlavní postavy, snažících se přiblížit její motivace, ale snad kromě jednoho případu jsou naprosto zbytečné. Hastrman by byl určitě lepším filmem, kdy by se v něm méně mluvilo. Film navíc shazují stále opakující se elementy, konkrétně záběry na přírodu a doprovázené zpěvem, monotónně uvádějící každou začínající kapitolu. Samotná hudba, snažící se podtrhnout atmosféru v konkrétních scénách (záchvaty zuřivosti, sexuální scény), je však natolik přehnaně energická a hlučná, že se jí daří pravý opak a ony scény působí absurdně, chvílemi skoro až na hraně parodie.
Co opravdu stojí za pochvalu, je herecké obsazení, tvořené převážně neznámými herci. Karel Dobrý, představitel hlavní role, tajemného barona a vodníka v jedné osobě, je v této roli skutečně znamenitý a poloha nepředvídatelné a nejednoznačné postavy mu sedne jako ulitá. Jen díky jemu se daří filmu uchovat aspoň nějakou atmosféru. Simona Zmrzlá v hlavní ženské roli Kateřiny svoji úlohu sice také zvládá, ale chování samotné postavy mi přišlo chvílemi nepochopitelné. Za třetí hlavní postavu se dá považovat farář v podání Jana Kolaříka. Zbylí herci (David Novotný, Jiří Lábus) zde mají sice epizodní úlohy, ale stojí za zapamatování a občas se povede i nějaká nenuceně humorná anekdota. Dále lze zmínit ještě povedenou kameru, která ponuré prostředí baronova panství snímá s chladným odstupem, ale již zmíněné, neustále se opakující záběry "z dronu" na zamlžené rybníky, se rychle okoukávají.
 |
| baron Johann Salmon de Caus / Hastrman (Karel Dobrý) |
Všechno tudíž ve výsledku stojí a padá na Havelkově režii, na kterém je vidět jeho nezkušenost s filmovým médiem. Hastrman by byl daleko lepším filmem, kdyby tvůrci měli nějaké hlubší znalosti o stylistických prostředcích (více inovativní práce s kamerou, mizanscénou i střihem), které lze aplikovat, ať už co se týče vystavění samotného příběhu a jeho tempa nebo pro vytvoření pořádně hutné atmosféry. Uceleným souzněním těchto prostředků by se pak dalo spolehlivě působit na divákovu pozornost a tím z nadějného námětu vytvořit kvalitní film. Bohužel si Havelka a spol. vzali až moc velké sousto, když i přes kvalitní a neokoukané obsazení nedokázali z daného materiálu vytěžit nic víc než topornou a zmatenou adaptaci.
40%
Hastrman
Česko, 2018, 100 minut
Komentáře
Okomentovat