RECENZE: Vetřelec: Covenant - Moderní verze klasiky

Po více než rozporuplně přijímaném Prometheovi (2012) útočí oslizlé monstrum na divákovy nervové závity v rámci prequelu legendární sci-fi série už podruhé, přičemž tentokráte nasliboval režisérský veterán Ridley Scott krví a násilím nahuštěnou hororovou pecku, čímž dopředu vystřelil má očekávání vskutku až do vesmírných výšin a zasloužil se o to, že se Covenant posunul mezi mnou nejočekávanější filmy celého roku, společně s Válkou o planetu opic (2017) a Blade Runner 2049 (2017). Jestli bylo mé přehnané nadšení na místě, to Vám prozradím rovnou - nebylo.

Než se dostanu k filmu samotnému, nabídnu pro osvěžení krátké ohlédnutí za celou ságou, která roku 1979 způsobila kromě senzace kdejakému divákovi i cinefilně nemotivované noční můry. Jednička představuje nepřekonatelný a naprosto čistokrevný klaustrofobický survival, který kromě geniálního a neokoukaného námětu bavil i tím, že nikdo dlouho netušil, kdo je vlastně hlavní postava a kdo vyjde příští scénu s hlavou na svém místě. Dvojka je ukrutně zábavný a přitom permanentně napínavý akční survival, kde už je bad ass Ripleyová pro vetřelce vyrovnaným protivníkem a baví nás spíše způsob, jakým ona i zbytek veskrze sympatické eskorty hejnu děsivých a hodně ukazovaných hnusáků čelí. Trojka je částečně zmrvená studiem, které nenechalo debutujícímu Davidu Fincherovi volnou ruku, ale přesto působí jako povedený hybrid předchozích přístupů v bezútěšném temném prostředí. Čtyřka je vizuálně podmanivý, ale dějově hloupý úlet, no a Prometheus evidentně, navzdory čirým úmyslům, dojíždí na Ridleyho zaláskovanost a snahu udělat z fyzicky intenzivního teroru v místech, kde "vás nikdo neuslyší křičet", filozofickou odyseu vstříc celému původu lidstva. Já osobně sice s tím filmem nemám žádný větší problém, ale jen a pouze z toho důvodu, že jsem ho považoval za pouhé trpělivé odstartování story, která mě v budoucnu odrovná a vše dokonale vysvětlí. Od Covenanta už jsem vyžadoval impulzivní vývoj a částečný návrat ke kořenům, což se mi ale splnilo opravdu jen okrajově.

Vetřelec: Covenant (2017)

Pro začátek budu chválit. Ridley Scott sice už párkrát ukázal, že umí na režisérském křesle podivně zaspat, což se projevilo v nekoukatelnost Robina Hooda (2010) a šílenou povrchnost EXODUS (2014), ale ve stísněných chodbičkách vesmírných lodí či na majestátně znepokojujících opuštěných planetách je jistý jako Jágr na puku. Od úvodních vteřin se oči diváka rochní v krásných obrazových kompozicích a bombastických lokacích, do nichž zasazené dění (když už se začne něco intenzivního dít) prostě má parametry nejvyšší filmařské ligy. Příběh, první půlhodinu sakumprásk obšlehnutý z jedničky, se navíc odvíjí v hodně příjemném tempu, a když po vylodění na "neznámé" planetě, odkud byl zachycen zvláštní lidský signál, začnou vážné komplikace, nastává čtvrthodinka bezchybné vetřelčí symfonie, během níž jsem se začal tetelit nadějí, že to Ridley konečně rozbalí a nikoho neušetří.

Bohužel, přichází "prometheovská" pasáž, která opět zveličuje dosud přímočarou látku do až arogantně ambiciózních záměrů a v níž se naplno projevuje velká slabina filmu - nezajímavé šablonovité postavy. Původní série měla Ripleyovou, jejíž proměnlivou funkci jsem už trochu nastínil, zde máme ubrečenou Katherine Waterston, která samozřejmě musí přežít a jíž to vzteklé "FUCKER!" nejde ani za mák uvěřit. McBride je fajn, ale nijak se neodlišuje od Toma Skerrita z jedničky nebo Idrise Elby z Promethea. Ostatní jsou nám v podstatě úplně ukradení a nic se o nich nedovíme, a tak největším tahákem zůstává stejně jako minule fantastický Michael Fassbender. Je to právě jeho android Walter v interakci s jeho starým známým souputníkem Davidem, kolem nichž je vystavena tematická páteř filmu, v rámci níž Covenant vypravěčsky obstojí jako samostatné sci-fi dílo, ale selhává jako kousek ze skládačky zvané Vetřelec. Film jako takový je totiž narativně ucelený a svůj vlastní příběh, konceptuálně opravdu hodně podobný jedničce, předhazuje v moderním hávu akcí okysličeného dobrodružství, které zkrátka potřebuje zajeté motivy nějak upgradovat, aby na něj lidi do kina vůbec přišli. Ale jak mě vývoj kolem dvou Fassbenderů bavil s ohledem na formální operace a hru s očekáváním, tak mě současně štvalo, jak chladně a mechanicky po jejich boku velké odhalení prapůvodního článku působí a jak málo se příběh po skončení vlastně posunul.

Daniels (Katherine Waterston)

Alien: Covenant není špatným sci-fi a určitě si nezaslouží ten všeobecný pohrdavý postoj - scénář se alespoň snaží evokovat pocity z průlomového prvního dílu a podává jeho osvěžující zmodernizovanou podobu, byť závěrečná akce na lodi zásadně postrádá atmosféru a násilí není zase tolik, aby absenci napětí vyvážilo. Pořád je ale docela příjemné sledovat epickou vizi jedné bez debat geniální filmařské hlavičky, i když trpělivost začíná docházet a příště už to chce silně přitlačit a zvolit dominantní vyprávěcí směr, který utne tohle audiovizuálně dokonalé a oblbující tápání ve tmě.

70%

Vetřelec: Covenant / Alien: Covenant

Velká Británie / USA, 2017, 122 minut

ČSFD.cz