RECENZE: The Disaster Artist - Výborný film o nejhorším filmu

The Room (2003). Neopakovatelné filmové dílo, které podle všeho dalece přesáhne životní odkaz svého tvůrce. Když ho zazobaný podivín polského původu Tommy Wiseau začal po přelomu tisíciletí s neuvěřitelným entuziasmem a nulovými zkušenostmi křísit, ani tak naivně ambiciózní člověk jako on nemohl tušit, že stojí u zrodu kultovního počinu, který si pro své formální a příběhové nekvality vysloužil nálepku "nejlepšího nejhoršího filmu" a který od své premiéry nechtěně baví tisíce přiopilých a zapálených fanoušků. Jedním z takových fandů je naštěstí i James Franco, jenž se rozhodl širší okolnosti kolem realizace celého projektu převyprávět v netradiční autobiografické komedii, kde si dle mého každý najde to svoje...

Jako nejpříhodnější mi před zhlédnutím The Disaster Artist pochopitelně přišlo koupit si pár pivíček a legendární The Room si konečně pustit. Žijeme sice v době YouTube a většinu highlightů z Wiseauova eposu jsem už chtě nechtě viděl (plus nepočítám bezpočet parodií, naposledy například ta hodně vydařená ke Star Wars), ale byla by chyba spokojit se jenom s chabým best of, když můžu vidět celý hodinu a půl dlouhý koncert - a ono prostě je na co koukat. Wiseau je bezpochyby ještě desetkrát horší vypravěč a má mnohem menší prostorovou představivost než proslulý Ed Wood, ale na rozdíl od patlala z padesátých let, jemuž postavil nádherný pomník Tim Burton, jeho dílo je díky naprosté formální impotenci skloubené s nejhorším představitelným herectvím až nečekaně zábavné. Film sleduje primitivní příběh o nevěře, který se Tommy snaží opepřit řadou vedlejších linek, s nimiž si dále nevěděl rady a radši se na ně vykašlal, a několika vedlejšími postavami, kteří vypouštějí z pusy jeden bullshit za druhým a děj vůbec neposouvají. Uprostřed všeho se pohybuje narcistický Wiseau, nejhorší herec všech dob, který ukrutným přízvukem sází strašně srandovní morální plky, neadekvátně reaguje na věty ostatních a coby režisér neskutečně debilně pracuje s mimoobrazovým prostorem, z něhož náhodně vypadávají postavy, které se vzájemně pozdraví často s desetivteřinovým zpožděním. A co Vám budu nalhávat, je to prča. Až taková, že si humorem štědře naplnění Franco společně s bratrem Davem a nerozlučným parťákem Sethem Rogenem řekli, že si natáčení hrdého krále kinematografické žumpy chtějí vyzkoušet na vlastní kůži.

Tommy Wiseau / Johnny (James Franco)

Že měli opravdu spoustu materiálu k vyprávění a parodování, to už jsem myslím naznačil výše. Jejich největší motivací ale překvapivě nebyl samotný The Room, ale především jediný a jedinečný Wiseau. The Disaster Artist totiž vůbec není pouze vtipným ohlédnutím za zákonitě směšným vznikem skrz na skrz mizerného filmu, nýbrž hlavně emocionálně rozměrné drama o člověku, který si šel za svým. A v tomhle rozkročení tkví jak veskrze pozitivní, tak i znatelně slabší prvky vyprávění. Největší devízou snímku je zcela jednoznačně herecké galapředstavení Jamese Franca - dosud spíše podceňovaný sympaťák naprosto dokonale předvedl, jak to vypadá, když se herec do své role kompletně převtělí a odevzdá jí absolutní maximum. Kdykoli se objevil na scéně, připadal jsem si, jako bych sledoval opravdového Wiseaua, a kdykoli promluvil, šel jsem díky perfektně vychytanému akcentu a přesné intonaci do kolen. V tomhle ohledu splňuje snímek své biografické poslání bravurně a nutno dodat, že kromě výkonu Franca zaslouží velkou pochvalu i jeho režijní přístup, který si s titulním charakterem zkrátka krásně pohrává - Wiseau je v očích diváka takřka bez přestání tajemným zjevením a nepodchytitelnou postavou, která říká zvláštní věci a nikdo neví, co od ní má očekávat. Je to natolik zvláštní člověk, až se stále více stává záhadou i pro jeho nejlepšího přítele Grega (hraného Davem Francem), kterého scénář viditelně tlačí do role průvodce dějem i Tommyho osobností. To na jedné straně funguje velmi dobře a film zvládá zručně nejen rozvinout vztah mezi Gregem a Tommym, ale také rozvíjet Tommyho osobnost skrze převážně Gregovu optiku až do závěrečného přívalu uvěřitelných emocí během veřejné premiéry. Na druhou stranu je ale hodně vidět, že se všichni zúčastnění nejvíce třásli nedočkavostí na parodování scén z The Room a zbytek vyprávění působí na pohled docela rutinním všedním dojmem, přičemž se zkrátka nejvíce spoléhá na to, jak je Franco jako Wiseau skvělý a občas vypustí nějakou tu hlášku.

Tommy Wiseau / Johnny (James Franco) a Greg / Mark (Dave Franco)

Doufám, že nebudu znít moc kriticky, když řeknu, že The Disaster Artist je přes všechen cinefilně neodolatelný vtip víceméně předvídatelně vystavěným příběhem o pravda netradiční cestě za netradiční slávou. Protože ačkoli svou výstavbou směrem k happyendu nijak závratně nestrhává, docela mě udivila jedna věc - díky tomu, jak zůstává kolem Tommyho celou dobu částečně tajemný, neprozrazuje z jeho života či okolností vzniku filmu zase tolik a promyšleně stupňuje ukázky toho, kam až je Wiseau na place schopen zajít, dokáže stejně dobře bavit jak fandy, kteří si původní The Room nadšeně citují a Wiseaua mají za hodně úchylnou verzi Boha, tak i diváky, kteří kultovní slátaninu náhodou neviděli a poddávají se momentu překvapení, kulminujícímu v závěrečné scéně a titulkovém srovnání obou filmů.

Bylo by přehnané očekávat geniální film roku, protože Franco ještě úplně nezvládá rozprostřít děj komplexně mezi více postav či motivací a vykročit cílevědomě jedním směrem, ale jak jsem říkal, kouzlo The Disaster Artist tkví více v bizarnosti než zodpovědnosti, spíše v originálním vyhovění všem, kteří mají fenomén Tommyho Wiseaua rádi, nebo ho díky tomuhle oslavnému výstřelku mít rádi teprve začnou. Energický zážitek, který si už jen pro vlastní lásku k filmovému řemeslu rád ještě několikrát pustím znovu, a tu lásku u něj budu, stejně jako u roztomile špatného, ale neméně upřímného The Room, znovu a znovu křesat...

85%

The Disaster Artist

USA, 2017, 104 minut

ČSFD.cz