RECENZE: Hmyz - Poslední celovečerní film Jana Švankmajera


Režisér Jan Švankmajer je dnes už legendou a jeho umělecká tvorba díky hojným používáním trikových záběrů a animací nezaměnitelná. V současné době není mezi českými tvůrci snad nikdo s tak osobitým stylem jako právě Švankmajer. Jeho umu si navíc všimli i v zahraničí, čímž se Švankmajerovi podařilo prorazit a získat za svou tvorbu celosvětové uznání. Teď legendární tvůrce přichází s posledním celovečerním filmem. A je to dost namáhavá podívaná.

Předem je nutno podotknout, že film Hmyz je především surrealistický. To znamená, že v něm z hlediska vyprávění nic nedává plně smysl a objevují se v něm prvky, které jsou v naší realitě nemožné nebo přinejmenším nemístné. To všechno je v pořádku, protože se jedná typický Švankmajerův styl a surrealismus je v jeho filmech základním kamenem, na kterém svoji kariéru postavil. Divák, obeznámený s předešlými Švankmajerovými počiny bude na tuto skutečnost připraven, ale divák neznalý bude pravděpodobně kroutit hlavou. To je také v pořádku, Švankmajerův styl nemusí sednout každému. Problém je však jinde.

Příběh se v podstatě odehrává v jedné potemnělé místnosti, kde partička amatérských herců zkouší hru bratří Čapků Ze života hmyzu. Z té samotné se však nic určitého nedozvíme, protože neschopní ochotníci zkouší asi tak tři scény, které musí neustále opakovat, protože pedantský režisér (Jaromír Dulava) stále není s jejich výkony spokojen. A nám jako divákům to má připadat vtipné. A to je právě ono, že to vtipné není. Vůbec.

Nemám nic proti tomu, když ve filmu nic nedává smysl nebo když se na plátně odehrávají různé nepřirozené až nechutné momenty. To mi nevadí. Vadí mi, když to tvůrci chtějí udělat co nejvíc humorné, ale nakonec se jim povede pravý opak a co hůř, naprosto tím zabijí tempo filmu, takže i 98 minut vám přijde jako nekonečnost. Víc jak polovina filmu tvoří právě nekonečná opakování scén z Čapkovic hry, které i po pátém pokusu nejsou ochotníci schopni zahrát dle režisérových představ a ten na ně neustále nadává a nutí je hrát pořád dokola. A my se tomu máme asi smát. Nebo spíš u toho trpět.

Kamila Magálová, Jan Budař, Jiří Lábus a Jaromír Dulava

Mezi tím se občas odehrává několik pro Švankmajera typických absurdních nebo oplzlých scének s použitím animace a trikových záběrů, kdy hlavní roli hraje hmyz (např. Šváb ve flašce piva, mravenci v dóze na kávu). Právě tyto krátké momenty jsou nejvtipnější na celém filmu, protože téměř po každém trikovém záběru následuje scéna ze zákulisí natáčení Hmyzu, kdy je divákovi dopřáno vidět, jak se onen trik dělal (např. trik se zvětšující se kuličkou chrobáka nebo když Norbertu Lichému leze po obličeji šváb). Tyto vsuvky jsou ze začátku skutečným pohonem filmu, ale i tak se po úmorném trvání projekce rychle okoukají.

Hmyz má i vlastní prolog, ve kterém samotný Švankmajer, sedící na židli uprostřed natáčení, diváka zasvětí do okolností vzniku svého posledního celovečerního snímku. Tuto pasáž osobně pokládám jako nejzábavnější moment filmu, ale ani samotný režisér mě jako diváka nebyl schopen připravit na to, co často hraničilo s nesnesitelností. Ani přeslazeně idylický závěr, který Švankmajer pojal jako parodii na optimistický konec Ze života hmyzu, ani režisérův doslov "Já vám to říkal." mě nepřesvědčily o valných kvalitách posledního celovečeráku velkého génia. Bohužel.

Možná celá ta ubíjející nesnesitelnost, kterou ve mně film opakovaně vzbuzoval, byla Švankmajerovým tvůrčím záměrem. Možná ano, ale nemyslím si, že o tom chci dál přemýšlet. 

40%

Hmyz / Insects
Česko / Slovensko, 2018, 98 minut

Komentáře

Další oblíbené články

RECENZE: The Vietnam War - Úžasný dokument o tragickém konfliktu

TÉMA: Na pouti s Davidem Lynchem - Ve znamení krátkometrážních snímků (1966 - 1974) - část 2/2

RECENZE: Norský dům - Zidealizovaná uprchlická krize

TÉMA: Nejkrásnější záběry historie